Výhodou hustého sneženia na Slovensku sú zaplátané diery na cestách.
Synáček z Moravy studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy.
Tak zatelefonuje domů:
"Tato, představ si, u nás na škole otevírají kurs, kdeučí psy mluvit!"
"Tož, nekecé! A co to koštuje?" diví se otec.
"No pošli Alíka a patnáct tisíc a já ho nechám zapsat." syn na to.
Prachy se psem dorazily a student je pár měsíců v pohodě. Po čase ale prachy dojdou, tak tátovi volá znovu.
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat,"
vypráví syn, ale představ si, že na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož kurňa, když už mluví, tak ať i číst umí !" furiantsky na to otec.
"Jasně, pošli pětadvacet táců a já ho přihlásím," syn na to.
Na konci školního roku nezbývá, než odjet domů. Co se psem? Tak ho zastřelí. Doma se táta hned ptá: "Tak kde ho máš?"
"Ale, představ si, dneska ráno si u snídaně čteme noviny. Říkám
Alíkovi:
"Tak dneska jedem dom!" On složí noviny a říká:
"To jsem zvědav, jestli mě zas tata vezme s sebou, až půjde do lesa šukat Novákovou."
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči:
"Doufám, žes ho zastřelil, hajzla jednoho prolhanýho!"
"Si piš, tato."
Leti vlada na vyjazdove zasadnutie do Kosic a niekde nad Tatrami lietadlo havaruje a spadne.
Za dva dni najde trosky lesnik a vsetkych, ktori v nich boli, pochova. Neskor pri vysetrovani nehody sa pyta vysetrovatel lesnika:
"A to boli naozaj vsetci mrtvi?!"
"Urcite ano, to viem naisto. Fico sice hovoril, ze on nie je, ale poznate ho klamara zasraneho...
Idem si tak s kamarátom do baru na poldeci, vypýtam dve vodky, čašníčka naliala a pozerám, naliala mi pod mierkou, reku jej vravím:
"Pani čašníčka, menej ste mi naliala.." ona len pohotovo odpovie:
"Nevadí, skôr vypijete.." ta nebudem sa hádať... vypili sme, zaplatil som a odchádzam, kde zrazu na mňa kričí:
"Heeeeej nejak málo ste mi zaplatili!" a ja jej na to:
"Nevadí, skorej spočítate.."